Zpět na předchozí stránku

Máš ráda zlato? Přitahuje tě? A řekla bys, že žlutá barva je jistým druhem zlaté?

Mám ráda prvky historie, které jsou zakořeněny v našem povědomí o světě: Zlato bylo vždy zdrojem obdivu a často používáno jako symbol moci, jako kov, platidlo, ozdoba, zpodobnění, jako hodnota. Sama nosím zlaté šperky jen málo, ani nemám žádné zlato v bance. Myslím, že těžba zlata je velmi nebezpečná. Barva zlata asi nejvíce sluší hodně blond anebo naopak tmavým typům. Žlutá je podle mne také formou zlaté. A myslím, že diamanty zasazené do žlutého zlata vypadají lepé než v bílém zlatě. Vlastně nevím, jestli mě zlato přitahuje - je to kov jako každý jiný, na něco se použít dá a na něco ne...

Setkala ses někdy v životě se zlem schovaným pod pozlátkem?

Zlo pod pozlátkem přichází v mnoha podobách:
- v Číně přejede na ulici auto dvouleté dítě a nikdo nezareaguje (To se opravdu stalo!)
- stará paní nemůže přejít cestu, protože v daném místě jezdí auta moc rychle. Nikdo si toho nevšímá ani se nesnaží pomoct. (To se stalo!)
- kamarádka mojí sestry utrácela na nákupech tisíce za designové džíny, zatímco moje sestra byla tak chudá, že si nemohla dovolit zároveň koupit večeři pro děti a jízdné na autobus do školy. Tahle její kamarádka jí nikdy nenabídla pomoc. (Pravda!)
- šestnáctileté norské děti dostávají od rodičů kabelky Louis Vuitton, které stojí 10 000 norksých korun a víc. (Pravda!)
- Čtyřiadvacetiletý chlapec za kasou v Apple store se mnou jedná jako s imbecilem, i když jsem v podstatě zaplatila za jeho proškolení a přispěla k rozvoji technologie. (To se také stalo!)
- Daňová byrokratka mi nedovolí zaplatit daně ve čtyřech splátkách: vyžaduje, abych se podřídila pravidlům tak, jak jsou napsaná – tedy 2 splátky. Teprve když si uvědomila, že buďto zaplatím ve 4 splátkách nebo vůbec, pochopila, jak byl její návrh idiotský a nechala mě zaplatit tak, jak jsem zamýšlela – celou částku ve čtyřech splátkách. (Pravda!)
- Tanečníci, kteří prošli taneční průpravou, ale nechtějí tančit: Proč utratili studentské půjčky za něco, co vlastě nechtějí dělat. (Pravdivý příběh!)
- Politici a byrokraté, kteří říkají umělcům, jakému umění by se měli věnovat (Pravda!)
- Politici a byrokraté, kteří nechtějí platit za umění a umělce, ale sami jsou dobře placeni (To se stalo!)
- Lidé, kteří neplatí daně a jsou proti politickému konceptu redistribuce (tj. většina Američanů?),. (Pravda!)
- Muži, kteří jednají se ženami jako s věcmi. (Pravdivé!)
- Ženy, které jednají s muži jako s věcmi. (Taky pravdivé!)
- Heterosexuálové, kteří se chovají k homosexuálům jako k deviantům, když v podstatě různorodost sexuálních praktik je zcela normální, včetně homosexuálního chování. (To se stává!) – a mimochodem, většinou o sobě říkám, že jsem křesťanská Židovka.....nebo opačně?)
- Lidé, kteří se neumí rozdělit s těmi, kdo mají zjevně méně než oni. (Pravda!)
- motem a mantrou moderního plánování měst je standardizace
- Lidé, kteří si představují, že nedostanou práci, pokud budou v místě jejich bydliště vítáni uprchlíci (Pravdivé!)
- Ti, co zapomněli, že člověk je stvořený k soužití s přírodou.
- Lidé, kteří nevidí, jak rostou stromy.
- Super-zazobanci.
- Nechutná absence smyslu pro humor.
- Nechutná absence disciplíny (Nemyslím disciplínu z donucení, jako třeba mít u hlavy pistoli)

Zkrátka: Mělo by se předcházet negramotnosti.
A pozdně-moderní egoismus (většinou přezdívaný jako růst ve jménu volného tržního kapitalismu) je potencionálně jeden velký kus pozlaceného zla.

Kdybys měla popsat svoje představení jako písničku, kterou hraješ pro publikum – jaká by to byla? Můžeš být konkrétní?

Byl by to příběh a zcela jasně I am just a old-fashioned girl od Erthy Kitt. Je legrační, elegantní, vtipná, zábavná a svůdná, se silnou vedlejší dějovou linkou. A potom příběh, který se ukrývá pod hlavní linkou v písni He was my brother od Simona & Garfunkela – ta píseň je čirá, výborně zahraná – mladistvě a živě, je plná naděje a solidarity. V písni Simona & Garfunkela The dangling conversation zase vším prostupuje smutek z bezvýslednosti jakéhokoli boje. Je o omezeních, která si vytvářím jako něco nenapravitelného, beznadějného a neměnného.

Provokuješ ráda svou prací nebo je to spíše o tom přinutit obecenstvo, aby si začalo klást otázky?

Nejlépe je naznačovat jemně. Pokud to děláte zároveň s humorem, je jednodušší o některých tématech přemýšlet a mluvit. Otázek je mnoho, mají mnoho stránek a odpovědi nejsou jednoduché. Abychom mohli vyřešit problémy s ostatními, je třeba, abychom byli jemní a opatrní. Jinak se lehce stane, že ztratíme důstojnost. Lidé nemohou přijít na kloub svým myšlenkám a starostem pokud se zároveň cítí nedůstojně. Důležitým prostředkem je humor! (i když ho ne vždycky úplně ovládám).

Poslední otázka – využíváš v umělecké práci i své baletní vzdělání?

Když vybíráme performery, tak v rozhodnutích kfQW tak nějak přirozeně preferujeme výbornou techniku a přesnost. Tanečníci nemusí nutně dělat balet, ale bezpochyby by měli zvládat více, než je „běžné". Balet představuje matematický přístup k organizaci, takže to stále může ovlivňovat způsob, jakým sama organizuji informace. Baletní choreografie navíc hodně využívají unisono – tento smysl pro skupinu si při stavbě choreografií stále ponechávám, ale snažím se oprostit od až vojenského přesnosti v pohybu těla, tu opravdu nepotřebuji.

cooltour        mk         moap


Další partneři