Zpět na předchozí stránku

Oba jste původem Francouzi, jak jste se vlastně dostali do Česka?

Marie

Já jsem se dostala do České republiky poprvé v roce 2007 na Erasmus na Umprumku v Praze na ateliér animovaného filmu. Animaci jsem studovala v Paříži, vyrazila jsem na Erasmus, pak se vrátila ještě na jednu stáž a protože se mi tady líbilo, rozhodla jsem se sem vydat ještě jednou na rok. A už jsem tady šest let a postupně jsem se zaměřila na scénografii, protože se mi hodně líbila práce s loutkami, animací, ale taky práce s prostorem. Od dětství se mi taky hodně líbil tanec, trochu jsem i sama tančila a tak jsem se jako animátorka připojila k projektu, který realizoval Piere Nadaud na Amu v Brně s belgickou choreografkou Karen Pontius. Tam jsem se potkala se skupinou studentů, s kterými jsme vytvořili představení Pisum Sativum. Byli mezi nimi i Florent a Zuzana Režná, která nám dělá na představení osvětlovačku. A taky jsem tam potkala Lukáše Karáska, který už s Florentem pracoval. Letos jsme pak spolu založili spolek tYhle.

Florent

Já jsem se dostal do ČR taky přes Erasmus. Nebo vlastně poprvé jsem se sem dostal před osmi lety s pouličním divadlem. S kamarády na střední škole a jsme v létě cestovali do Česka s pouličním divadlem. V Praze jsme dostali pokutu, ale v Brně se nám hodně líbilo a potkali jsme úžasné lidi. A dva roky na to jsem šel na Erasmus. Tak jsem se dostal na JAMU v Brně, kde jsem potkal Lukáše Karáska a Marie Gourdain a Zuzanu Režnou.

Na projektu ale nepracujete jen vy dva ...

Marie

Projekt vytváří ještě Zuzana Režná, která je naše osvětlovačka a Tomáš Hubáček, který učí na JAMU filmovou hudbu, ale je taky skladatel hudby. Ten dělá hudbu k představení.

Je tohle váš první společný projekt?

Marie

Florent, Lukáš a Zuzka už spolu vytvářeli více projektů. Já s nimi pracuji poprvé. Máme teď nový spolek, který funguje tak, že každý máme více projektů najednou, což nám umožňuje mít otevřenější pohled. Já pomáhám se scénografií na jiném projektu, Florent účinkuje v dalším, ale zároveň děláme společně. Snažíme se tím o to, abychom všichni stále přinášeli nové věci a pohledy.

Jak dlouho na UN/Jeden vlastně pracujete?

Marie

V Srpnu 2014. Na začátku jsme zkoušeli ve Francouzské alianci v Brně a brzo se ukázalo, že potřebujeme zkoušet stále se scénografií, která je v projektu velmi důležitá, takže jsme měli rezidenci v Olomouci v Divadle na cucky, pak v Praze v Altě a teď v Cooltouru.

Zvláštností je, že je pro vás v tomhle představení scénografie stejně důležitá jako samotné dění na scéně...

Marie

Mně hodně baví pracovat se vztahem mezi tělem a scénografickými strukturami a hlavně použití geometrie. Podle mně geometrie mluví bez jazykových bariér. Jsou to silné symboly, které na všechny hodně působí. A taky tělo a struktura... co vytvoří jejich setkání? Jakou vytvoří formu? Jak ty pohyby a tělo číst? Je to jako v sochařství. Pokud je tělo v kontaktu s nějakou strukturou, působí na nás jinak. Proto jsme taky zvolili jednoduchost. Vertikální a horizontální lana, která se během představení mění, a tím vytvářejí tvary, které všichni máme neustále kolem sebe a které známe. Ať už v architektuře nebo v těle. Když se podíváš na tělo, tak jsou to taky samé přímky a tak. Takže pro mně to setkání mezi vnitřním a vnějším, ve kterém se to tělo pohybuje je hodně zajímavé.

Kdo s nápadem přišel?

Marie

Koncept jsem nabízela já Florentovi a dělám i režii. Ale Florent samozřejmě přináší hodně, protože já nejsem tanečnice. Je to tak, že já dávám nápad, on improvizuje a já se dívám na videa a komentuju ty improvizace a takhle přicházíme na to, co je zajímavé a co chceme. Takhle nad tím diskutujeme a dáváme to dohromady.

To je tedy koncept, s kterým pracujeme. A jaká je myšlenka představení? O čem vlastně je?

Marie

Je to důležité, že jsme dva na jevišti a ten projekt se jmenuje UN/Jeden, protože jsme dvě vrstvy jedné osoby. Takže je to spíš o tom, jak v hlavě ... je to vztah se sebou samým. O našich instinktech a způsobech myšlení, že se občas setkají a jindy ne a jak má jeden vliv na druhého. Ale přišli jsme na to přes hodně dlouhou cestu, protože počáteční bod inspirace byla křížová cesta a mě zajímalo tělo krista a geometrie kříže. Co to je setkání horizontál a vertikál. A taky kruh, protože ta cesta končí smrtí, ale pak se znovu zrodí. Přes ty symboly jsme přidali různé věci, zkoušeli různé možnosti a došli do přítomnosti a osobnosti atd. A pak každý den vidíme nové obrazy a reference ... třeba v mytologii atd.

Florente, tvoje práce je často koncipovaná tak, že nevyužívá žádnou scénografii nebo pracuje s veřejným prostorem. Jaké je pro tebe pracovat s pevně danou scénou, která je navíc ještě takhle důležitá a musíš na ni reagovat?

Florent

Práce se scénografií je pro mně úplně nová zkušenost. Předtím jsem s ní pracoval, ale teď je to zajímavé tím, že se musíme konfrontovat s úplně základními pohyby, formami a polohami, které pracují s horizontálou a vertikálou. Já jsem takový typ, jak nejsem vystudovaný tanečník, že mám tendence dělat organické tvary a tady jsem se musel opravdu věnovat tanci a to pro mně bylo zároveň nové a těžké, protože to moc neumím.

Marie

Mám pocit, že když se pracuje na ulici, je scénografie taky daná. Ten prostor je úplně jiný, ale musíš konfrontovat kus reality, a já chci, aby z našeho představení nezmizela. Aby to nevypadalo jen jako iluze, ale abychom viděli ta lana jako materiál. Na to Florent reaguje a jako kdyby se učil chodit v novém světě. Umí na ulici pracovat s reálným prostředím a tohle je reálný svět jenom zjednodušený. V tom vidím paralelu.

A kdy budete představení premiérovat?

V Olomouci to bude v divadle na Cucky asi na začátku ledna, ale to se ještě domlouvá. A v Praze ve studiu Alta 6.-7.února.

cooltour        mk         moap


Další partneři