Zpět na předchozí stránku

Plavá kštice, decentně zarostlá tvář, skromné, ale zároveň vyrovnané vystupování... a ty svaly. Při pohledu na „vysekaného" gymnastu jen těžko věřit, že jednou z jeho nejoblíbenějších aktivit je pečení. Zřejmě svými dobrotami vykrmuje všechny kromě sebe...Sympaťák Jindřich Panský kdysi uchvacoval porotce na světových gymnastických soutěžích, ze kterých také dovezl nejeden cenný kov. Dnes svůj talent směřuje do pohybového divadla. Přestože je jeho hlavním působištěm Praha, mohli jste s ním už několikrát mít tu čest také v Ostravě. Poprvé se ostravskému publiku představil na scéně NDM jako Pegas v opeře Výlety páně Bručkovy. Spolu s uskupení Losers Cirque Company je pravidelným hostujícím performerem v Cooltouru, kde jste (dámy) měli(y) příležitost rozplývat se nad jeho pekáčem buchet také na workshopech párové akrobacie. Co všechno nám na sebe prozradil akrobat, jehož výkony byste si na scéně Cooltouru rozhodně neměli nechat ujít už 29. dubna v představení Fénix, a už vůbec ne v květnu během festivalu současného tance Move Fest Ostrava 2016 v inscenacích Walls & Handbags a Divočina, marnivost ptačích per?

http://cooltourova.cz/program/stk-theatre-concept-fenix-ceska-premiera/
http://movefest.cz/
http://movefest.cz/index.php/udalost/losers-cirque-company-walls-handbags/
http://movefest.cz/index.php/udalost/burkicom-divocina-marnivost-ptacich-per/

Jindro, účinkuješ ve festivalovém představení Walls and Handbags, které se věnuje támatu přeměny chlapce v muže, poukazuje na kontrast mezi jejich sny a fantaziemi. Měl jsi i ty nějaký klukovský sen a splnil sis ho?
Měl jsem spoustu klukovských snů, ale všechny byly v reálné rovině. Nebyla to taková ta utopická přání, jako třeba stát se kosmonautem nebo něco podobného, zůstával jsem „na zemi". Řekl bych, že momentálně jsem přesně v té fázi, kdy si své klukovské sny plním. Když jsem ještě dělal závodně sportovní gymnastiku, snil jsem o olympiádě. Nakonec se mi sice nepodařilo se na ni dostat, ale neberu to jako osobní prohru. Naopak. Smířil že jsem se s tím a vím, že jsem v gymnastice dosáhl svého osobního maxima. Za dobu prožitou s tímto sportem jsem opravdu rád. Ničeho nelituju. Teď dělám hlavně pohybové divadlo, které mě vždycky strašně fascinovalo. Pokaždé, když jsem byl na nějakém představení a pozoroval jsem herce na jevišti, přemýšlel jsem, jaké by to asi bylo být v jejich kůži, podívat se do zákulisí, být součástí toho procesu. A najednou se mi to zase skutečně děje. Takže já si svoje sny plním prakticky každý den.

Proč jsi opustil svět vrcholové gymnastiky?
Neměl jsem už na to dosáhnout na lepší výsledky. Byl jsem spokojený s tím, co jsem v gymnastice dokázal. Když se ohlédnu zpět, vůbec nejvíc mě vlastně bavily až poslední roky. To byla zároveň doba, kdy už jsem se začínal motat kolem divadla, a proto jsem se ani nebál vrcholové gymnastiky nechat. Měl jsem jistotu, že se budu mít kam dál vrtnout. Když jsem si uvědomil, že nemá smysl hnát se za výsledky a medailemi, začal jsem si gymnastiku teprve užívat na sto procent. Byl jsem spokojený, protože jsem ji poprvé dělal čistě pro radost.

„Momentálně jsem ve fázi, kdy si plním své klukovské sny."

Kdo nebo co tedy nasměroval(o) tvoje kroky k pohybovému divadlu?
K divadlu jsem se dostal někdy v roce 2004 skrz kamaráda, který mi prozradil, že se chystá muzikál Carmen v pražském Hudebním divadle Karlín. Dostali jsme nabídku vystupovat tam jako akrobati a od té doby se u divadla držím. Potkal jsem spoustu lidí, se kterými spolupracuji dodnes a ve většině máme i velmi přátelské vztahy.

Zmínil jsi, že tvoje poslední roky s gymnastikou šly ruku v ruce s pohybovým divadlem. To muselo být neuvěřitelně náročné na čas i síly. Jak jsi toto období zvládal?
Bylo to dost náročné období. Mimo to jsem totiž ještě studoval na Karlově univerzitě Fakultu tělesné výchovy a sportu, takže jsem všechny tyhle aktivity propojoval ještě se školou. Bylo jen otázkou času, kdy co z toho upřednostním. Moje priorita byla dokončit školu, zatímco gymnastika stále visela na vlásku. I nad divadlem jsem dlouho dumal, protože přece jen je to takové nestálé povolání, které je náročné na čas, a přesně jak jsi řekla, druh divadla, který dělám já, je náročný i fyzicky. Školu jsem nakonec dodělal, u divadla jsem zůstal a do pozadí se dostala gymnastika . Závodně ji dnes už nedělám, ale stále ještě někdy trénuju.

Jaký vztah k trénování máš? Ve funkci trenéra se musíš stylizovat do role diametrálně odlišné od role performera před publikem, resp. gymnasty před porotou...
Musím říct, že práce trenéra mě strašně baví. Je to zase jiná forma toho sportu, kdy svoje zkušenosti mohu předávat dál. Trénoval jsem malé děti a hodiny s nimi jsem si opravu užíval. Časem se ale ukázalo, že trénování nemůžu věnovat tolik času, kolik bych měl a chtěl. Nechtěl jsem dělat několik věcí napůl a žádnou pořádně, a proto se teď už věnuji primárně divadlu a zkoušení. Na trenérské radosti nezbývá tolik času, což mě mrzí. Možná bych se tomu intenzivněji chtěl věnovat v budoucnu. Mám zkušenost i s pedagogickou činností v oblasti tance, kdy jsem spolu s Jančou Ryšlavou vedl lekce partnerské akrobacie. Je skvělý pocit vidět, že lidi si cení toho, že se jim snažíte předat nějakou svou těžce nadřenou zkušenost. Jsou ochotni na hodinu přijít a baví se na ní.

„Jsem moc rád, že jsem pohlédl do světa gymnastiky i divadla. Díky tomu si teď mohu z obou z nich brát to nejlepší."

Každý z nás má své možnosti a hranice nastavené jinde. Co děláš, když se některému z tvých "žáků" nedaří nějaký prvek zdolat?
Vždycky se snažím hledat chybu nejdřív v sobě. Když vidím, že někomu něco nejde, zformuluju své sdělení jinak, způsobem, který je pro toho daného člověka pochopitelnější. Chápu, že ne každý musí rozumět vyjadřovacímu způsobu, který používám já. Proto při komunikaci s lidmi volím různé přístupy. Když to nepochopí tak, mohou to pochopit jinak. Zažil jsem si to na vlastní kůži, s gymnasty se mi to stalo hodněkrát. Trenér mi dával nějakou informaci, kterou jsem nebyl s to pobrat. Přišel jiný trenér, řekl mi to jinak a já jsem najednou byl schopný kritický prvek bez problémů udělat.

Mají sportovní gymnastika a pohybové divadlo něco společného?
To je těžké říct, jsou to strašně odlišné světy. Ten sportovní je jasně vymezený pravidly. Divadlo žádná pravidla nemá, žije svůj život, je uvolněné, nabyté emocemi... Jsem ale moc rád, že jsem měl šanci pohlédnout do obou těchto světů, díky čemuž si teď mohu z obou brát to nejlepší. Baví mě, když se různé prvky z gymnastiky harmonicky prolínají s prvky divadla.

„Už jako malý kluk jsem strašně rád pomáhal babičce a mamině v kuchyni."

Jak relaxuješ?
Mám rád plavání. Pokud se ale máme bavit o skutečném relaxu, kdy člověk vypne a opravdu si odpočine, tak na to musím být v úplném klidu. Nedělá mi problém po náročných týdnech prospat a proválet celý den. To je můj způsob, jak nejlépe dobít energii.

Slyšela jsem o tobě, že rád pečeš...
Peču, dokonce i vařím! Už jako malý kluk jsem strašně rád pomáhal babičce a mamině v kuchyni a hrozně rád jsem se zpojoval do všech kulinářských aktivit. Opravdu mě ale vaření chytlo na střední, studoval jsem totiž střední hotelovou školu. První dva roky jsme měli přímo předmět vaření, kterému jsem úplně propadl. Zůstalo mi to dodnes. Nejspokojenější jsem, když můžu napéct a navařit pro kamarády, připravit jim pořádnou hostinu, pozvat je na večeři a užít si s nimi příjemný večer u dobrého jídla. Pravda je, že volného času, třeba právě na takové večery, mám hrozně málo, ale o to vzácnější pro mě pak takové chvilky jsou.

Autor: Denisa Kotková

cooltour        mk         moap


Další partneři