Zpět na předchozí stránku

Proč právě Snílci? Jak ses dostala k tomuhle námětu?

V průběhu loňského léta jsem Snílky četla a byla jsem z té knihy nadšená. Zmínila jsem se o ní před Janou Ryšlavou, které se to zdálo jako skvělé téma. Tak jsme si řekli, že do toho jdeme a začali jsme plánovat spolupráci. Na Snílcích mě nejvíc zaujala jejich fantazie, představivost, spousta oživlých předmětů. To si pamatuji ještě z dětství – to, že třeba strom nebyl jenom strom, ale měl svůj život, svou duši. Hlavním hrdinou Snílků je dospívající, který se právě ocitl na hranici, kde přestává vnímat nebo už úplně zapomněl na svět fantazie. V příběhu knihy se do něj znovu vrací. Na jevišti ale nechci Snílky převyprávět. Mnohem důležitější je pro mě ten motiv – zlom v dospívání, kdy se dostaneme na hranici, na které ztrácíme dětskou představivost.

Jak to máš ty se svou fantazií a dospělostí?

Mám pocit, že jsem teď uzavřela jeden cyklus, ve kterém se vracím k myšlence, že dospělá nejsem. Přemýšlím nad tím – co to dospělost je a kdy k ní dozraju?

Pracuje se ti lépe na tématu, které si vybereš sama anebo na tom, které dostaneš zadané?

Když dostanu přesné zadání, mám díky tomu jakýsi odstup a nadhled. Když si vyberu nějaký námět sama, mám k němu osobnější přístup, ale hrozí větší nebezpečí "ztracení se". Přemýšlení nad tím, jak to či ono uchopit, jak postupovat dál. Obě dvě varianty mají svá pro a proti.

Snílci jsou prvním tanečním představením ostravské MOVE Dance Company. Uvidíme v něm ale i jednoho činoherce. Jaký je rozdíl v režírování tanečníků a herců?

Na tuhle situaci jsem už párkrát narazila. Určitě je to výzva. Musím přemýšlet nad tím jak formulovat věty, aby činoherec pochopil, co po něm chci. Herci reagují na jiná přirovnání a podněty, než tanečníci. Ti reagují víc na fyzično, zadání typu: "Vytáhni se víc za nohou.", činoherec potřebuje znát motivaci.

Jaká byla zatím největší výzva, se kterou ses při zkoušení Snílků setkala?

Sladit celou skupinu tak, aby byla na jedné lodi. Líbí se mi myšlenka vzít tanečníky z Ostravy, přičemž každý z nich má za sebou jinou taneční průpravu, "historii". Každý z nich prošel jiným vzděláním, pro každého ta cesta k tanci vedla odjinud a je to vidět. Chci docílit toho, aby všichni tvořili víceméně v jedné lince, se stejným záměrem a naladit se na celek. Zároveň mě baví jejich různorodý pohybový rukopis. Když vidím, že se jim podaří dostat něco ze sebe. Je krásné vidět člověka při něčem, co bych já zpracovala úplně jinak, ale on to zpracuje po svém. Baví mě vycházet z osobních impulzů jednotlivce. To jsou pro mě potom takové pozitivní záblesky v těch intenzivních několika denních zkoušecích blocích. Taky mě baví nadšení členů z MOVE Dance Company. Jsou mladí, nejsou to žádní ostřílení tanečníci se zkušenostmi z několika company a spousty představení. Pro všechny z nich je to první taneční inscenace ve větším formátu.

Pro jaké publikum budou Snílci určení?

Určitě chci, aby zaujali široké publikum. Věřím, že moderní tanec umí zaujmout obsáhlé spektrum lidí díky tomu, že se dotýká spíše emocí, než intelektuální roviny. Snílky tvoříme jako představení pro dospělé, ale můžou na ně klidně přijít i děti. Myslím, že každý si v nich najde to své.

Můžeš nám přiblížit Tvé taneční začátky, zkušenosti a okamžiky, které tě formovaly?

S tancem jsem začala už když jsem byla úplně malinká přes moji mámu. Ta byla mým prvním pedagogem choreografem. Potom jsem studovala Taneční centrum Praha, kde jsem se setkala se spoustou zajímavých lidí. Jedním z nich je Lydia Wos, která mě provází až do současnosti – poprvé jsme spolupracovali, když mi bylo šestnáct, naposled v mých sedmadvaceti letech a doufám, že se ještě setkáme. Následovala studia na HAMU, kde jsem se také seznámila s Janou Ryšlavou. S plně profesionálním přístupem jsem se poprvé setkala ve Španělsku, kde jsem spolupracovala s Itzikem Galilim a Lukášem Timulákem – to pro mě byla neuvěřitelná setkání. Jedna z těch osudových, které vás v raném věku formují. Dál jsem tančila ve Švédsku v Norrdans, kde následovaly další krásné spolupráce. Jedním z těch nejsrdečnějších bylo s Fernandem Melo, který přišel se zajímavým konceptem a nápady a pod jeho vedením jsme vytvořili krásné hodinu a půl dlouhé představení, přičemž většinu materiálu vydoloval z nás tanečníků. Myslím, že to mě coby tanečníka a choreografa velmi ovlivnilo – ten otevřený přístup. Na začátku něco málo materiálu a společně vytvoříme pěknou inscenaci. Kvůli obdobnému přístupu ráda vzpomínám také na setkání a tvorbu s Tinou Tarpgard. Ti dva mě naučili nebát se, nabízet vlastní myšlenky a věřit v proces. Díky tomu se nebojím začínat třeba i jen s jednou větou.

 

Představení Snílci bude mít premiéru 19.4.2017 v 19:00 podrobnosti a vstupenky zde.

cooltour        mk         moap


Další partneři