Zpět na předchozí stránku

Doc. Václav Janeček Phd. je tanečník, taneční pedagog, baletní mistr, publicista a choreograf, působící na české scéně již 40 let. Jsme rádi, že si na nás našel čas a zodpověděl otázky, které si pro něj připravila Brígida Pereira Neves, demisólistka NDM.

Václav Janeček
Václav Janeček
  • Václav Janeček
  • Václav Janeček
  • Václav Janeček
  • Již dlouhá léta, celý život dalo by se říct, působíte v oblasti tance. Odkud se vzala Vaše láska k tanci a proč jste vlastně začal tančit?

    S tancem a technikou klasiky jsem se poprvé setkal jako krasobruslař. Tvorba tzv. volných jízd byly choreografie, které měly svoji „taneční" náplň a technika klasického tance zase pomáhala rozvíjet základní koordinaci, která je v krasobruslení podobná tanci. Pak jsem začal vystupovat v dětské lední revue a to už bylo jistým druhem „divadla", které mě okouzlilo. Pak už to byl jen krůček do baletní přípravky při ND v Praze, první dětské roličky v baletech, studium Taneční konzervatoře, angažmá, AMU.. A kde beru lásku k tanci?..prostě JI MÁM – pohyb, tanec, mimika, soubor, jeviště, zákulisí, diváci..všechno toto soukolí je mi nádherným, magickým světem, který mě vzrušuje, naplňuje, poučuje, uspokojuje..přestože také dokáže zraňovat..ale když „milujete", máte pocit, že život má smysl se všemi radostmi i strastmi..

    V jakém okamžiku jste si uvědomil, že Vaším posláním v tanci není stát na jevišti, ale učit, zkoumat a hledat nové přístupy k tanečnímu umění?

    To je zajímavé: neměl jsem jen pocit, že bych mohl a třeba měl přemýšlet o následné profesi, třeba učení, až jednou skončím kariéru tanečníka..upřímně mě fascinovali „mistři" od kterých jsem se učil tancovat, hrát a přál jsem si být jednou na jejich místě. Využil jsem první příležitosti v jednom zájmovém kroužku pracovat s dětma a pak jsem začal dávat hodiny klasiky moderním gymnastkám, vrátil jsem se ke spolupráci s krasobruslaři a už v roce 1993 jsem začal učit na AMU, kde jsem rok před tím absolvoval..prakticky ve stejnou dobu mi tehdejší šéf Laterny magiky nabídnul, abych vedl také souborové tréninky a tím se mi splnilo jedno z mých přání..!..a protože jsem chtěl mít „navrch", tušil jsem, že nelze využívat jen svého nadání, bez kterého učení nejde (a jsem velmi za tento dar vděčný) a začal jsem se zajímat o širší „kontext" každého učení – totiž znát souvislosti, příbuznost s ostatním uměním, dobře vládnout jazykem, taktikou – prostě komunikačními, znalostními a zkušenostními dovednostmi, stále si je rozšiřovat..naštěstí jsem byl vždy hrozně zvědavý a tato vlastnost mně pomáhala objevovat nové věci anebo ty známé a osvědčené prostě využívat, používat... Byl jsem také hodně pozorný k tomu, jak to dělají jiní a jinde a využíval jsem toho, že aniž by oni věděli, má vlastně jejich působnost na mě vliv...

    Václav Janeček
    Václav Janeček
  • Václav Janeček
  • Václav Janeček
  • Václav Janeček
  • Myslíte si, že se Vaše práce někdy zakončí, nebo je to spíše neustálé objevování, podněcované lidmi, které potkáváte, místy, která navštěvujete a dalšími uměleckými zážitky? Na který ze svých úspěchů jste nejvíce hrdý a proč?

    Na tuto otázku jsem vlastně už odpověděl: myslím si, že dokud jste ve svém oboru, kterým se zabýváte stále otevření, zvědaví, tak stále objevujete něco nového! Naučíte se být citliví k jemnému předivu různých podnětů a „znamení", která vás vzrušují (nebo třeba také méně romanticky – která vás znervózňují) a vy chcete přijít na to, co vám dávají a jak vás „vyzývají". Podněty přicházejí zejména od lidí kolem vás, ale také z našeho přemýšlení, z proměňujících se prožitků a přístupů v životě (mění se podle vašeho „zrání", ale také podle životních situací, různých rozpoložení, zkušeností ...) – to vše se snažím vnímat a hrozně rád žasnu, na kolik věcí postupně přicházím a co všechno nevím!...a to vůbec není nepříjemný pocit, naopak – jsem šťastný, že se mi jakoby „nabízejí" věci k poznávání, že přicházejí možnosti, jak „něco" poznat a věřím, že mě všechny příležitosti posouvají někam dál, což dává životu (věřím) smysl ... Bohužel, nedokážu být pyšný na „něco, co jsem dokázal" a neříkám to z nějaké falešné skromnosti!..s trochou nadsázky spíše totiž doufám, že mě neopustí štěstí, být stále k něčemu vyzýván, s něčím se prát, být užitečný..Nečekám na „velké věci", ale tak jako dosud – spíše jsem moc šťastný, že jsem mohl být součástí a „příspěvkem" v mnoha maličkostech, na kterých ovšem stojí „velké činy". Zase to zní trochu pateticky, ale já jsem prostě spíše rád součástí týmu lidí, co dokážou svým přístupem naslouchat, přemýšlet, konat...a míra podílu na „zásluhách" mi musí především přinášet určitou vnitřní radost (anebo pocit zadostiučinění)..nejsem typ, co potřebuje pomníky nebo uctívání (stejně bych možná pochyboval o upřímnosti...)

    Václav Janeček
    Václav Janeček
  • Václav Janeček
  • Václav Janeček
  • Václav Janeček
  • Kteří lidé hráli podstatnou roli ve vaší taneční kariéře a co Vás naučili, předali Vám a jaké nové obzory dokázali otevřít?

    V tomto případě opravdu nemohu vyložit prostý seznam lidí, kterým jsem upřímně vděčný za dary v podobě předání svých zkušeností, materiálů, ale i profesionální a „bytostnou" podporu. Vím, že „oni" vědí, kdo byl a je pro mě důležitý. Univerzálně platí, co jsem vyjádřil již výše: zvyšovat si práh citlivosti k lidem, dění a situacím, které jsou přínosem znamená, že dokážete rozpoznávat co je přínos a jakou hodnotu má pozornost, kterou si navzájem dáváme...!

    Již mnoho let jste významnou a rozhodující osobností na české taneční scéně. Co Vám na ní chybí a jakým vývojem by podle Vás měla projít v příštích, řekněme, 10 letech?

    Moc bych si přál, abychom dokázali spolu vycházet, mile spolupracovat, obohacovat se, vážit si sil a talentu toho druhého...mám na mysli nás všechny, kdo tvoříme „taneční komunitu" i širší společnost lidí působících v umění. Přál bych si, abychom dokázali být pro společnost především srozumitelní a skutečně obdivu-hodní...

    cooltour        mk         moap


    Další partneři