Vše začalo četbou knihy Invisible Women: Exposing Data Bias in a World Designed for Men od autorky Criado Perez a pokračovalo knihou The will to change - men, maskulinity and love od Bell Hooks. Dva roky se autoři inscenace zabývali nejrůznějšími tématy, která byla ve společnosti po covidu aktuální - uspořádání světa s ohledem na „menší a slabé“, současná komunikace a její způsoby, představa o ideálu muže, svět jako místo, které je utvořeno jen pro některé z nás, emoční vyspělost a další. 

V průběhu celého procesu se budoucí inscenace neustále vyvíjela, protože se neustále vršily další a další podněty jako například mocenské kauzy na vysokých školách či zveřejněné případy zneužívání.

Co zůstávalo byl název a touha najít tvar, který bude nejlépe vypovídat o tom, o čem se často mlčí, protože je to považováno za trapné. O křehkosti, na niž mají právo i muži. Ti ovšem tvoří menšinu divadelního publika. Takže pokud nejste muži a dočetli jste až sem, zamyslete se prosím nad tím, který muž z vašeho okolí by potřeboval trochu křehkosti, a vezměte ho s sebou do divadla! 

V představení autoři experimentují s hranicemi toho, co a jak dokážeme v divadle říct, a taky s tím, co ještě je divadlo. Nekladdou si žánrové, formální ani výrazové hranice, divadelní tvar chápou jako svobodné teritorium, kde je možné vše. Dokonce si i beztrestně zaplakat.